Rušne radu
130
Původní řadové označení ČSD | E 479.0 |
Současné řadové označení | 130 |
Označení výrobce | 79 E 1 |
Výrobce | Škoda Plzeň |
Počátek dodávek | 1977 |
Počet vyrobených vozidel | 40 |
Počet vozidel ve stavu ČD | 40 |
Uspořádání pojezdu | Bo'Bo' |
Průměr hnacích dvojkolí | 1250 mm |
Délka přes nárazníky | 17 210 mm |
Rozchod | 1435 mm |
Trvalý výkon | 2040 kW |
Nejvyšší rychlost | 100 km/h |
Služební hmotnost | 86 t |
Trakční systém – stejnosměrný | 3 kV |
Vznik a popis 130
Pro nově elektrizované
stejnosměrné tratě a pro krytí zvýšených provozních
výkonů se od poloviny sedmdesátých let původně uvažovalo
již s lokomotivami druhé generace o vyšším výkonu s pulsní
regulací. Vývoj zvláště nové regulační techniky
postupoval pomaleji, a proto federální ministerstvo dopravy
objednalo bez prototypu na rok 1977 čtyřicet lokomotiv řady E
479.0 (130), které byly přechodovým typem od lokomotiv první
generace k lokomotivám generace druhé. Byly určeny pro vozbu
lehčích nákladních vlaků i vlaků osobních do rychlosti 100
km/h. Lokomotiva E 479.0027 je zajímavá tím, že má výrobní
číslo podniku ŠKODA Plzeň 7000. Série lokomotiv řady E
479.0 továrního typu 79 E byla určena nejenom pro ČSD,
dalších 14 lokomotiv bylo objednáno pro resort energetiky,
především pro SHD Doly Nástup - Tušimice. Elektrizace
kolejí v Tušimicích se však zdržela, a proto byly tyto
lokomotivy provozovány za výhodný nájem na tratích ČSD.
Lokomotivy se postupně vracely, poslední z nich v roce 1981.
Mechanická část měla pouze vnější vzhled odpovídající
první generaci, skříň lokomotivy se dvěma čelními
stanovišti strojvedoucího vycházela z posledního typu
lokomotivy řady E 469.3 (123) v
obdobném architektonickém řešení a celosvařovaném
provedení. Pojezd lokomotivy však již plně odpovídal
lokomotivám druhé generace s novými unifikovanými podvozky s
dvojitým vypružením šroubovými pružinami a svislými i
příčnými hydraulickými tlumiči. Na základě zkušeností z
provozu byly tlumiče v primárním vypružení montovány
dodatečně.
Rovněž elektrická část lokomotivy měla prvky obou
generací. Byly použity modernizované stejnosměrné trakční
motory 8 AL 4846 ZT, upevněné na rámu podvozku, které
kloubovou spojkou a jednostranným ozubeným soukolím poháněly
dvojkolí, a odporová regulace výkonu se stykačovým
spínáním odboček v sériovém a paralelním zapojení
motorových skupin. Brzdové odporníky a ventilační systém
již odpovídal provedení lokomotiv druhé generace, odporníky
byly fechralové, trvale zatížitelné. Rovněž sběrače již
byly nové polopantografové konstrukce.
Lokomotivy se v provozu velmi dobře osvědčily, celkové
provozní náklady jsou nízké díky vysoké spolehlivosti i
nízké ceně 3,212.000 Kčs, což byla např. o více než půl
milionu Kčs nižší cena oproti motorovým lokomotivám řady T
466.0 (735) o polovičním výkonu, dodávaným ve
stejném roce.
Barevné řešení lokomotiv odpovídalo výnosu FMD č.
6817/76-12 z roku 1976. Spodní podokenní :část skříně
včetně rámu lokomotivy byla zelená (zeleň tmavá), horní
část skříně byla krémová (střední). Střecha, pojezd a
podvozky byly šedé (šeď střední), madla a zábradlí měla
šeď pastelovou, sběrače oranž návěstní a tažné a
narážecí ústrojí bylo černé. Rámy a žaluzie
ventilačního systému a odporníků byly stříbrné
(hliníkové). Vnější plochy obručí byly bílé.
Zdroj:173