SUPEREXPRESY NA DÁLNICI PRAHA – BRATISLAVA
Jan Thůma

Roku 1983 byl uveřejněn námět na stavbu integrované rychlodráhy (autorem námětu byl ing. Jan Tůma), využívající tělesa dálnice Praha-Bratislava, která představuje prakticky nejkratší spojnici obou měst ( 313 km J . Místo dělícího pásu dálnice, za bezpečnostními zesílenými svodidly, by vedla jednokolejná železnice v úpra­vě pro vysoké rychlosti. Po ní by v kyvadlovém provozu přejížděly cestovní rychlostí 200 až 250 km/h lehké elektric­ké jednotky až s osmi článkovými vozy s aerodynamickým čelem i pláštěm, s kapacitou pro 600 cestujících sedících na letadlových sklopných křeslech ve směru jízdy. Souprava by měla blízko k vlakům "Talgo", elektromotory by byly napájeny postranní proudovou kolejnicí jako metro. Návrh vychází z toho, že lehké elektrické jednotky podle zkuše­ností z Francie zdolají snadno i stoupání 4 %, která se na této dálnici vyskytují, a jen v několika obloucích by mu­selo dojít ke korektuře osy v důsledku rozdílné přechod­nice dálnic a železnic. Z Hlavního nádraží v Praze by vyhrazená kolej vycházela po českobudějovické trati, od které by se oddělila u Mirošovic a obloukem by se na dvaadvacátém kilometru napojila na dělící pás dálnice před Brnem by podběhla vyvýšenou trasu dálnice a odbo­čila na hlavní nádraží Brno. Kolejový trojúhelník v místě odbočky z D-1 na D-2 by však některým soupravám umož­ňoval přímou jízdu do Bratislavy. Kyvadlový provoz s mí­jením vlaků v Brně by umožnil dosáhnout kapacitu kolem 500 cestujících za hodinu v jednom směru. Při požadavku vyšší propustnosti by bylo nutno zřídit poblíž Humpolce dvojkolejný úsek sloužící jako výhybna.
Takt nějak by s jistou dávkou fantazie mohlo vypadat po roce 2001 spojení hlavních měst Čech a Slovenska, které by bylo již dnes známou nejlevnější a energeticky nejméně náročnou technikou realizovatelné za jednu a půl hodiny. Bezmála tolik času dnes zabere Pražanům průjezd Prahou z jednoho kraje na druhý.
Návrh má však jeden zásadní nedostatek: sáhnout do hotové dálnice je pozdě. Její projektanti by v úvaze takové perspektivy jinak řešili oblouky, mosty a sklony. Avšak snaha integrovat dopravu do rychlých koridorů a zabrat přitom minimální plochu se projeví dříve či později v ji­ných zemích. Příkladem je automatizovaná železnice-metro systému BART, která se plně osvědčuje v San Francisku a na mnoha kilometrech vede dělicím pruhem městských dálnic.

(Nekonvenční dráhy, NADAS, Praha 1997)

Strana vytvorená : 4. VI. 2001 Posledná aktualizácia : 4. VI. 2001
	( http://www.rail.sk/arp/slovakia/present/train_d1.htm )