Lesná železnica
Kamenica nad Cirochou - Habeš

V Kamenici ukradli železničnú trať
KAMENICA NAD CIROCHOU (ar), 16.6.2001 - Koľajnice nepoužívanej úzkokoľajnej železničky v Kamenici nad Cirochou v Humenskom okrese sa nedávno zapáčili trojici páchateľov, ktorí si z nej prisvojili 20 päťmetrových kusov koľajníc. Policajtom kriminálnej polície z Humenného sa krádež podarilo objasniť v týchto dňoch.
Trojica sa zodpovedá z toho, že spôsobila škodu vyčíslenú na 24 107 korún. Trojica páchateľov si evidentne viac cenila hodnotu železa ako históriu vlastného regiónu. Krádežou totiž poškodili kultúrnu pamiatku, ktorá je zvláštnosťou Podvihorlatského kraja. Železnička bola úzko spätá so životom obyvateľov v okolí Kamenice nad Cirochou od konca 20. až do začiatku 70. rokov minulého storočia. Vyše 17-kilometrová trať slúžila na zvoz dreva z pohoria Vihorlat k píle v Kamenici.
Keď úzkokoľajku nahradila asfaltová cesta, úsek pôvodnej trate zo železničnej stanice k píle zostal v pôvodnom stave ako kultúrna pamiatka. Minulosť regiónu spojenú so železničkou pripomína v Kamenici aj "Anča", pôvodná parná lokomotíva, ktorá zdolávala 17-kilometrovú trať na svahoch Vihorlatu.

Vznik úzkorozchodnej železnice patriacej pod správu Vojenských lesov a majetkov, spadá do obdobia 1933-35, keď štát vykúpil rozsiahle lesné majetky na severnej strane pohoria Vihorlat od Gejzu Andrássyho a časť majetku zemplínskeho lesného hospodárstva.
Po prevzatí lesov, 1. októbra 1933 sa v obci Kamenica nad Cirochou, vrámci vtedajších Vojenských podnikov Malacky, ziadila samostatná správa Vojenských lesných podnikov, s ktorým súviselo tiež postavenie píly na elektrický pohon v roku 1934.
V tom istom roku 1934 sa už drevo dopravovalo z Vihorlatu úzkokoľajkou rozchodu 760mm, ktorá je v obci dodnes. V tejto oblasti pracovala značná časť miestneho obyvateľstva.
Dnes z rozsiahlejšej siete úzkokoľajky ostal iba 1,5 km dlhý úsek medzi stanicou a drevospracujúcim podnikom občas využívaný vojenskými lesmi (1998). Od stanice sa trať točí smerom na juh, pokračuje rovnobežne s cestou smerom na obec Kamienku, končí v areáli píly.
V Kamenici nad Cirochou je umiestnený pamätník lokomotívy Henschel č. 222, 20036/1923, ex. VLS H. Planá.

(Zdroj: Lojan Radoslav: História obce Kamenica nad Cirochou, OÚ Kamenica nad Cirochou 1998)

Dokument dodal: Miroslav KOŽUCH

Tulák po drahách č. 16, Jaroslav Přibyl - Koncem roku 1909 byla otevřena železniční trať Humenné - Stakčín a snad již v následujícím roce vznikla jedna z nejznámějších lesních železnic, s rozchodem 760 mm a původně koňským provozem. Hlavní trať délky 14 km vycházela od žst. Kamenica nad Cirochou a skrz obec vedla do údolí řeky Kamenice, kterou devětkrát překročila. Končila pod horou Vihorlat v lokalitě Habeš. Do údolí Suchého potoka směřovala 1,5 km dlouhá odbočka. Ve třicátých letech stát vykoupil ve Vihorlatských vrších rozsáhlé pozemky pro vojenské účely, vzniklým vojenským lesům připadla i úzkokolejka. Jimi byla spravována po celou další existenci, zanikla asi v roce 1973. Nebyla však zlikvidována celá, v provozu zůstal 1,5 km dlouhý manipulační úsek v Kamenici nad Cirochou z nádraží do pily. Kupodivu fungoval ještě téměř 20 let, doprava zde byla zastavena po nehodě asi v roce 1991. Svršek na tomto úseku snesen nebyl a na mnoha místech je ještě patrný. Dráhaři měli možnost vidět poslední kousek lesní železnice ještě za provozu v rámci legendárního setkání na východním Slovensku v roce 1987.
Prvním pozůstatkem na nádraží v Kamenici je výhybka přímo u normálně rozchodné manipulační koleje, úzká odbočná kolej přechází šikmo přes prostranství a cestu. Přikrytá trávou vede kolem jiné pily rovnoběžně s komunikací od nádraží, teprve 200 metrů od stanice tuto cestu kříží a usazuje se na její pravé straně. Přes hlavní silnici Humenné - Snina kolej není, za křižovatkou prochází kolem restaurace. Notoričtí občerstvovači tady mohou skončit, zájemce dovede nesouvislá kolej až k pile. Zástavba podél cesty je novějšího data, stará část obce se táhne podél cesty od zastávky Kamenica nad Cirochou dvor. Pila se rozkládá na konci vesnice. dříve patřila vojenským lesům, dnes je soukromá. V areálu postává na zbytcích kolejí několik čtyřnápravových plošinových vozů, opleny a také jedna motorová lokomotiva.
Za pilou pokračuje zřetelné těleso podél silnice, na náspu se povaluje spousta pražců, je tu i jeden propustek. O kousek dál se nachází podstatně větší umělá stavba. Vedle silničního mostu přes řeku Kamenici stojí rozkročený betonový most úzkokolejky s rozpětím okolo 10 metrů. Trasa v podobě polní cesty i nadále zůstává při silnici, ze strany pole lemována dřevěnými sloupy telefonního vedení. V obci Kamienka uhýbá silnice doleva, těleso pokračuje rovně a zanedlouho mizí za plotem zahrady. Obchází zástavbu stejně jako linie dřevěných sloupů: Před koncem vsi kříží asfaltku (na levé straně kus koleje) a ztrácí se ve složišti štěrkopísku. Za plochou se ukrývají zbytky mostu přes přítok Konské, opěry a neúplný pilíř, další úsek je zcela odplaven. Až dál zarůstá násep a na něm leží pražce a drobné kolejivo. Most přes Suchý potok se nedochoval, není patrné ani pokračování trasy vedle nebo přímo v asfaltové cestě do hlavního údolí. Kilometr od Suchého potoka drážka podruhé překonávala Kamenici, vpravo vedle mostu cesty stojí opěry a střední pilíř. Totéž se opakuje u třetího křížení po levé straně cesty, o pouhých 400 metrů dál. Následuje znovu krátkých 500 metrů a naproti kamenolomu malý zbytek čtvrtého mostu přes Kamenici. Těleso s pražci poté uvidíme po pravé straně cesty. Neuběhne ani kilometr a za manipulační plochou v ústi bočního údolí najdeme opěru pátého mostu přes řeku. Je však na suchu, vodní tok si během let našel jiné koryto. Lesní železnice tady vedla v délce asi 300 metrů po levém břehu Kamenice, část tělesa a pražce ovšem spatříme na obou stranách současného toku. Šesté překročení Kamenice se připomíná pěkně zachovalými opěrami a pilířem. Od mostu míří násep do cesty, na další mostní pozůstatky narazíme tentokrát již po 150 metrech. Vlevo vedle cesty se nabízí tradiční schéma: opěry a střední pilíř. To se už dostáváme k ústí údolí Brestového potoka, jež cesta přetíná zřejmě v trase úzkokolejky. Následující úsek tělesa na levém břehu je místy zničen velkou vodou, místy je rozježděný od lesní techniky. Obloukem se vrací do cesty, která před ústím Klíhového potoka překračuje Kamenici opět v trase drážky. Trať zde přechodně nabrala severní směr, zpět do východního se srovnala po překřížení Porúbky a vzápětí Kamenice. Toto v pořadí deváté a poslední překročení hlavního toku žádné pozůstatky nenabízí.
Do horní části údolí vede jen štěrková cesta. Asi po kilometru uvidíme na pravém břehu nevelkou kamennou budovu s propadlou střechou. Je to bývalá vodní elektrárna, most k ní už také odnesl zub času a voda. Cesta je stále strmější, necelý kilometr za elektrárnou lesní železnice končila. Zde u ústí levostranného přítoku je malá manipulační plocha, pod propustkem cesty se válí několik pražců. Místo se nachází v nadmořské výšce přibližně 280 metrů (Kamenica nad Cirochou 180 m), dva kilometry severně od Vihorlatu (1076 m n.m.), nejvyšší hory Vihorlatských vrchů, a 1,5 km jižně od zlikvidované obce Valaškovce.

Tulák po drahách č. 17/5. VI. 2000, Jaroslav Přibyl - Drobné tlačové chyby v článku v č. 16 nech si čitateľ opraví sám. Stačí na to zdravý rozum a turistická mapa.

Odkazy/Links:

Strana vytvorená / Site created : 06-III-2000 Posledná aktualizácia / Last update : 31-III-2004	( http://www.rail.sk/arp/slovakia/history/h537.htm )