Využívání Čiernohronské lesní železnice
Ing. Aleš BÍLEK, ředitel ČHŽ

Využití ČHŽ, ale i ostatních dochovaných lesních železnic na Slovensku, můžeme vidět a rozdělit z několika hledisek. Jinak vidí LŽ historik – muzejník, jinak turista či návštěvník LŽ a úplně jinak potom provozovatel LŽ, nebo případný přepravce.
Z těchto úhlů pohledu vyplývá i možné budoucí využití obnovených úseků lesních železnic. Zaměříme-li se konkrétně na ČHŽ, jsou k dispozici následující možnosti jejího provozu:

1. PREZENTACE KULTURNĚ – TECHNICKÉ PAMÁTKY, TURISTICKÁ DOPRAVA

ČHŽ je celá, včetně svého zařízení, zapsaná ve Státním seznamu technických památek, a jako taková je tedy i státem chráněná. Prezentace technických památek “ve studeném stavu”, t.j. v klidu, které jsme většinou svědky v nejrůznějších technických muzeích a depozitářích, je již ve své podstatě nedostatečná. Zkušenosti ukazují, že máme-li opravdu poutavě a komplexně představit technickou památky veřejnosti, musíme tak učinit formou provozní, v tzv. “teplém stavu”.
Nejrůznější pomníky, či skanzeny lesních železnic jsou pouze mrtvé organizmy, potýkající se většinou s elementárními problémy obnovování nátěrů, vandalizmu a ničení těchto památek. Svůj smysl fyzického uchování a záchrany před likvidací již splnily a bylo by myslím rozumné, postupně je rušit a převážet do již vybudovaných prostor zachovaných lesních železnic. Zde budou ušetřeny dalšího ničení, dostane se jim odborné konzervační péče a mnohé z nich se pravděpodobně postupně dočkají i svého znovuzrození a nového provozního využití. Příkladem může být “Gondkulák” ze Žiliny, který je již úspěšně převezen na Vychylovku, či košická “Katka”, původně z pomníku ve Spišské Nové Vsi.
Provoz takovýchto historických skvostů by pak měl odpovídat i jejich hodnotě a stáří, rozhodně by se podobná vozidla neměla používat ke každodenní pravidelné dopravě vlaků.
Provozní využití těchto vozidel je spíše v oblasti turistických jízd “na objednávku”, různých slavnostních či odborně zaměřených akcí, potřeb filmařů, fotografů a dokumentaristů a pod.
Na ČHŽ přestavují tuto skupinu vozidel historické lokomotivy U46.901 – t.č. pomník v Brezně, U34 – původem z Nálepkova s Joeovým rozvodem, lok. Krauss z Remetských Hámrov, lok. Schmonschewer – původem ze stavebních drah firmy z Brna, t.č. v provozu, U35 č.7 – t.č. pomník na stanici v Černém Balogu a původní motorová RÁBA t.č. provozní v Černém Balogu.
V současnosti provozovaná lokomotiva U35 č.5 je spíše představitelkou “lokomotivy dělnce” pro každodenní použití.
Podobná je situace i ve vozovém parku, kde je ale možnost jeho použití dána spíše technickými parametry a poskytovaným cestovním komfortem. ČHŽ zatím neprovozuje žádný vůz, který by vyhovoval náročným požadavkům každodenního provozu.
Pracujeme postupně na obově motorového vozu M21.0 + přívěsného vozu, které jsme získaly ze zrušené pionýrské železnici v Prešově. Při zachování původního historického vzhledu a designu, chceme tuto soupravu vybavit moderními technickými prvky tak, aby mohla zajišťovat ekonomicky nenáročnou a komfortní každodenní přepravu osob.
ČHŽ tedy, jak již bylo v předcházejícím referátu řečeno, představuje z hlediska prezentace technické památky jakési technické muzeum v provozu. Tvoří dopravní osu budovaného Kontinuálního muzea a zároveň je jeho nedělitelnou součatí. Tuto funkci je schopná vykonávat již dnes, má vytvořeny dostatečné provozní i technické podmínky pro její zajišťování.

2. PRAVIDELNÁ OSOBNÍ DOPRAVA

Zavedení, respektive obnovení, pravidelné osobní dopravy na ČHŽ je výhodně hned z několika důvodů:

1. Velké množství obyvatel Černého Balogu dojíždí denně za prací do Hronce a Podbrezové.
2. Trasa lesní železnice vede Hronianskou dolinou, nesjízdnou pro autobusy ČSAD a je zhruba o 1/2 kratší, než vynucená objížďka autobusů přes Brezno.
3. Cestovné v autobusech ČSAD neustále stoupá, ruší se všechny dělnické slevy

V tomto kontextu se tedy pravidelná doprava osob do a ze zaměstnání jeví pro ČHŽ jako velice atraktivní a chceme ji zahájit ihned, jakmile bude k dispozici souprava motorového + přívěsného vozu, která snese náročná kritéria komfortu a rychlosti této dopravy.
Značné rozšíření pravidelné osobní dopravy je možné očekávat po dokončení obnovy celého úseku ČHŽ až na Štiavničku a v případně obnovení zrušeného úseku tratě na Dobroč.
Naprostým převratem v poskytování těchto služeb by byla potom výstavby úseku tratě do Osrblí, v souvislosti s připravovanými MS v biatlonu v tamějším sportovním areálu. V případe realizace tohoto projektu vznikne ukázkové řešení dopravní politiky v mikroregióně: t.j. kapacitní a ekologická dopravní osa – železnice doplněná místními obslužnými komunikacemi se sítí cyklistických, pěších a turistických chodníků. Minimalizací přístupu automobilů do oblasti nebudeme opakovat chyby “Alpských zemí” a prezentujeme se před světem řešením na úrovni budoucího tisíciletí.

3. NÁKLADNÍ DOPRAVA

Tato oblast je samozřejmě pro každého provozovatele lesních železnic najdůležitejší a současně i nejvíce diskutovaná. Lesní železnice byly stavěny zejména z důvodů potřeb přepravy dřeva – tedy nákladní dopravy. Nakolik je tento systém, myslím tím ocelové kolo + ocelová kolejnice => lesní železnice, v našich lesích opravdu zastaralý a prežitý, ukáže zřejmě až čas. Zatím musíme vychádzet ze součastné situace, kdy životodárna síť “napájecích úseků” tratí v dolinách již neexistuje a k dispozici je pouze hlavní trať + částečně jedna dolina – Vydrovská.
S přepravou kulatiny z lesů pro Státní lesy v Čiernom Balogu tedy zatím nelze počítat. Současné ekonomické propočty prodražují dvojí manipulací výrazně dopravu dřeva a to i na 10 km hlavním úseku. Snažíme se však vše postupně připravovat tak, aby až jednou ekonomika “ukáže” jinak, byla ČHŽ okamžitě připravena přistavovat na konce svých tratí dostatek vozů k případné překládce z nákladných automobilů a jedním jediným vlakem potom nehlučně a téměř zadarmo svezla do Hronce vše, co nyní celý den hřmotně sváží celá kavalerie těžkých nákladných aut...! Samozřejmě opět přijede ke slovu moderní technika, ať jich při systému brzd, nebo akumulátorových hnacích vozidel.
Zcela jiná je situace v přepravě řeziva z pily Jánošovka, která sousedí přímo se staničkou ČHŽ v Černém Balogu. Zde je od vedení závodu již dlouho zájem vrátit přepravu řeziva opět na koleje a vyhnout sa tak finančně náročnému každodennímu provozu automobilové nákladní soupravy, která vozí zatím řezivo na překládku ŽSR do Brezna. Zkušební jízdy bychom rádi uskutečnili již v nejbližší době a po vzájemné ekonomické kalkulaci počítáme již s pravidelnou přepravou do Hronce a zpět.
Samostatnou kapitolu tvoří pak jiná nákladní doprava, myslím tím kromě dřeva místní přepravce. Zajímavá by byla zřejmé doprava stavebnin, hromadných substrátů, hnojiv, ale i pilin a odřezků z pily. Předpokladem většího rozšíření těchto přeprav je ale opět modernější technika – napr. kontejnerizace, které umožní uskutečňovat dopravu zboží bez složité manipulace a překládky. I na tomto poli bychom chtěli postupne “zkoušet štestí” a své služby takto postupně rozšiřovat.

4. SPOLUPRÁCE DOCHOVALÝCH LESNÍCH ŽELEZNIC

Na závěr mého referátu mi nedá, než nezmínit se v souvislosti s využitím lesních železnic o jejich vzájemné spolupráci.
V oblasti obnovy, technického zázemí, ale i např. při objednávání specielních náhradních dílu a oprav historických vozidel, se podle mého názoru v budoucnosti LŽ bez vzájemné spolupráce a pomoci neobejdou.
Stejná je situace i v oblasti cestovního ruchu a případných specializovaných zájezdů pro zahraniční účastníky. Většinou mají oni sami zájem zhlédnout při své návštěvě co největší množství zachovaných LŽ a vzájemná koordinace, nebo dokonce společná nabídka, by myslím přitáhla velké množství většinou solventních zákazníků.
Je na škodu věci, že podobné snahy o spolupráci a koordinaci narážely v minulosti na něpřekonatlné bariéry. Bylo to způsobeno zřejmě i obdobím horečného shánění a přisvojování si toho mála, co po lesních železnicích zbylo. Stejně tak byly zřejmě mylné snahy o vytvoření jakési “zastřešující” organizace. Věřím, že i na tomto semináři postoupíme alespoň o krůček směrem k seriózní spolupráci na principu respektování jednotlivých subjektů a jejich přístupu k řešení dané problematiky. Přínosem by mohla být i již několikaletá zkušenost s provozováním tato obnovených a zachráněných lesních, či jiných úzkokolejných železnic na Slovensku.
Tolik tedy mé závěrečné, možná trocha neskromné přání, které spojuji se srdečným pozváním kdykoliv na ČHŽ. V příloze přikládám aktuální propagační materiály ČHŽ, které mohou posloužit i jako jakési konkrétní vyjádření využití Čiernohronské lesní železnice!

In. Zborník referátov Železničné technické pamiatky na Slovensku a ich využitie, Dom techniky ZS VTS, 1993, str. 47 - 50

Strana vytvorená / Site created : 7. IV. 2000	Dokument dodal: Miroslav KOŽUCH
	( http://www.rail.sk/arp/slovakia/history/h900-3.htm )