Lesní a průmyslová železnice ve Smolenicích
Jaroslav Přibyl

Pozn. - jde o přepracovaný článek, která již kdysi vyšel v Dráhaři.

Měla zdaleka nejrozsáhlejší síť ze všech dnes popisovaných úzkokolejek. Patřila k chemické továrně na zpracování dřeva v Horných Orešanoch, kterou založil v roce 1883 majitel smolenického panství gráf Pálffy. V roce 1898 se začala stavět základní trať z nádraží Smolenice do továrny u Horných Orešan. Od roku 1901 pracoval pobočný závod v Dobré Vodě, k němuž byla úzkokolejka vzápětí prodloužena, stejně jako do přilehlých lesů.
Síť se dále rozrůstala, v roce 1920 bylo dokončeno pokračování z hlavního závodu západním směrem na Poraj, další prodloužení na Huty bylo realizováno za druhé světové války. Celkem bylo postaveno 70 km tratí pro parní provoz s rozchodem 600 mm, ale také 40 km koňské sítě s rozchodem 760 mm. Parní tratě: Smolenice - Dobrá Voda - Široká 35 km, Smolenice - hl. závod - Huty 20 km, dvě odbočky z Dobré Vody na Suchance a Mariáš dohromady 11 km. Nejdelší koňské tratě: hl. závod - Záruby 14 km, Majdan - Klokoč 8 km.
Koňky dojezdily v roce 1947. V letech 1957-58 byla v chemických závodech zrušena suchá destilace bukového dřeva a osud zbývajících parních tratí se naplnil - poslední do­jezdila v roce 1960. Lesy Malých Karpat dodnes ukrývají četné úseky trasy lesní železnice s mnoha náspy a zářezy, není problém vydat se po jejich stopách.
Již při příjezdu do Smolenic od Kútů cestovatele upoutá bytelný násep po levé straně podél trati - první pozůstatek severní dobrovodské větve. Na opačné straně tratě jsou do­sud koleje bývalého nákladiště. Zde končila další, asi tříkilometrová úzkokolejka z vápenky pod Dubníkom. Námi sledovaná drážka blíž k nádraží podjížděla trať. Po odklonu od tratě zaniká její těleso v poválečné zástavbě obce Trstín (dříve Nádaš). Další pozůstatek tělesa objevíme na druhé straně zástavby, před křížením trasy se silnicí. Je zde nenápadná zbytek mostku - jedna kamenná opěra. Je to jediný mostní pozůstatek na celé severní větvi. Za silnicí těleso opět mizí, nejprve vedla trať pod svahem, dále pak mezi poli.
Další připomínkou tratě je těleso, vynořující se z polí západně od samoty Prekážka. Tvoří ho vysoký násep a zářez, obé zcela zarostlé. Potom se těleso obrací k severu a mizí v lese. Odsud začíná pěkně zachovalý úsek, většinou používaný jako lesní cesta. Jsou zde i úplně opuštěné úseky, rovněž schůdné. Přerušení tělesa je vždy krátké, dá se snadno na­vázat na další úsek. Na některých místech udiví velký rozsah zemních prací. Střídají se zde ~ náspy a zářezy ve snaze udržet vyrovnané stoupání; od vrcholové výhybny Katarínka (pod Okrúhlou u křížení s modrou turistickou značkou) naopak klesání k dobrovodskému závodu. V jednom místě je možné vidět tři tělesa najednou: na jednom stojíme, pod námi jsou další dvě - trasa se zde dvakrát otáčí o 180 stupňů. Po výstupu z lesa se těleso ztrácí v lukách.
Kilometr před Dobrou Vodou stojí bývalý chemický závod. Od něho nalevo vycházela odbočka na Suchance. Kromě toho z Dobré Vody vedla další úzkokolejka k myslivně Dolní Skalová, v celé trase podél silnice do Dechtic. Přímo v centru obce Dobrá Voda je největší zářez na trati. Vpravo vedle kostela se zvedá vyvýšenina kolmým skalním zlomem, trať jej překonávala hlubokým skalnatým zářezem. Zářez je teoretický nepřístupný, neboť před nim je oplocený zdroj "dobré vody", z druhé strany jsou ploty dvorků.

Za obcí se opět objevuje těleso tratě. Jako cesta vede nejdříve po levé, pak zpět po pravé straně údolí. V bočním údolí nabere výšku a míří opět k v-severu po pravé straně, ale mnohem výše ve svahu. Takto se dostává až k Dobrovodskému hradu. Zde je již těleso za­rostlé. Zřícenina hradu je na zalesněném návrší na opačné straně údolí, od severu dosaži­telná za pár minut. Za hradem těleso trať mizí pod příkrovem asfaltu na více než 5 km. Asi 1,5 km za hradem doleva vycházela odbočka na Mariáš. Na posledních 500 metrů těleso odbočuje vpravo z asfaltové lesní cesty, samotné zakončení tratě v místě nynější manipu­lační plochy není patrné. Toto místo je vzdáleno pouhé tři kilometry vzdušnou čarou od žst. Brezová pod Bradlom.
Jižní větev lesní železnice vedla od smolenického nádraží JZ směrem mezi poli. Dnes zde nejsou žádné stopy, až před vstupem trati do lesa východně od obce Lošonec začíná těleso. Zde jsou pěkné zbytky dvou mostů přes potok a lesní cestu. Zachovaly se kamenné opěry i s jednoduchými železnými konstrukcemi (po roce 1995 byly sneseny!). Do lesa těleso vstupuje mohutným náspem, před přerušením trasy silnicí jsou ještě patrné sto­pa po dvou kolejích ve výhybně. Další stovky metrů tělesa pohltila silnice. Po zabočení silni­ce vlevo se v přímém směru opět objevuje těleso a hned zkraje lesa zachovalý mostek.
Před zaústěním tratě do továrny na Majdanu je oblouk doleva s několika pražci v zemi. Přímo před vraty závodu je největší most na trati. Na první pohled nepřipomíná že­lezniční most, ale při pohledu odzdola je vidět původní konstrukce stále na svém místě. Za závodem pokračovala parní trať pod svahem Kŕče zhruba v trase dnešní silnice a potom dál, stále po pravém břehu potoka Parná. Zde nejsou tak výrazné zbytky tělesa, občas jej využívá cesta, některé úseky jsou zarostlé. Na Rybárni je trasa přerušená vodní nádrží, zakončení je nezřetelné.
Ze závodu na západ vycházela rovněž koňská trať. Vedla paralelně s parní sítí, ale blíže u potoka, kde je její těleso patrné i se zbytky dvou mostků. Na levý břeh potoka Parná přešla asi 500 metrů od závodu a dostala se na místo zvané Majdan. Tady se nacházelo koňské “depo". Ještě předtím se koňka dělila. Bočním údolím vpravo šla nejdelší větev, která se pod karpatskými vrchy obracela k severovýchodu a končila pod Záruby asi 1,5 km od smolenického zámku. Z této trasy je nejlépe sledovatelné těleso od místa zvaného Polámané. Pěkně zachovalé těleso pro­chází světlým mladým porostem, dobře průchodným. Za křížením s asfaltovou cestou se a tělesa stává lesní cesta, a to v celé zbývající trase.
Rovně z Majdanu pokračovala koňka do údolí Bohaté. U Olšovského mlýna z ní odbočo­vala doprava větev na Zabité a o kilometr dál, podél levého přítoku Bohaté, další větev. Za tímto odbočením překročila hlavní trať tok Bohaté (malé kamenné opěry) a pokračovala po pravém břehu. Těleso je asi kilometr sledovatelné. Poté se údolí lomí doprava a vlevo se objeví louka.
Na závěrečném úseku okolo Nového domu pod Klokoč jsou patrné ostrůvky tělesa po stranách asfaltové cesty. Ale zpět na zmíněnou louku. Těleso hlavní koňky zde sice nenajdeme, zato na protějším lesním svahu jsou v období bez vegetace dobře vidět dvě navzájem se křížící linie - trasy odboček. Novější odbočka stoupá po úbočí od hromádky pražců směrem k začátku trati. Asi po 500 metrech těleso s prohlubněmi končí v sedélku. Druhá trasa, na první pohled star­ší, stoupá směrem ke konci tratě sotva 200 metrů a končí u paty linie stoupající kolmo do svahu ­svážnice. Toto jsou pozůstatky odbočky kolem Dlouhého vrchu. Vzhledem k jejímu dávnému zru­šení se z ní příliš stop nezachovalo, ale krátká partie tělesa na Polomech patří k tomu lepšímu, co tady můžeme vidět. V těchto místech se těleso postupně dostává vysoko na skalnaté úbočí. O několik metrů níže zpočátku vede další horizontální těleso, na něm však zeje velká díra po utr­žené skále. Horní těleso se za skalnatým zářezem otáčí doprava. Na tomto úseku je řada pražců, sice už notně ohlodaných zubem času, ale z mnohých stále trčí hřeby. V závěru údolíčka leží na tělese dva dřevěné trámy - pozůstatek mostku. Tato koňská větev by měla vést ještě dál, na Ko­lovrátek, ale na protějším svahu bočního údolí stopy nejsou.

( Tulák po drahách č.9 )

Priemyselné a lesné úzkorozchodné železnice v okolí Smoleníc
Piatok 15. X. - Po stretnutí účastníkov a následnej prezentácii v priestoroch žst. Trnava sa účastníci previezli autobusom do Dobrej Vody. V areáli bývalej chemickej továrne bolo možné vidieť aspoň čiastočne budovu zrušenej opravovne. Následne pokračujeme cez rozsiahlu lúku, kde svojho času bola ...

(Jozef Karovič, Tulák po drahách č. 14/11. XII. 1999)

Ešte k Smoleniciam a Dobrej Vode
V príspevku sa vraciam k akcii Joža Karoviča, ktrej ústrednou témou bolo putovanie po stopách lesnej železnice. Pretože som bol v Smoleniciach už skôr, mohol som prispieť svojou troškou do mlyna a v sobotu zaviesť ostatích na jedinečné miesta v malokarpatských lesoch. Niekde som bol sám poprvýkrát, a z toho pramenili určité obavy, ale bezmála 30-kilometrovú trasusme absolvovali nad očakávania hladko ...

(Jaroslav Přibyl, Tulák po drahách č. 14/11. XII. 1999)

Odkazy/Links:

Strana vytvorená / Site created : 4-VI-2001 Posledná aktualizácia / Last update : 13-VI-2009	( www.rail.sk/arp/slovakia/history/h423-2.htm )