Až
někdy pojedete ze Žiliny na východ, vzpomeňte si v Sučanech na tamní zmizelé
koleje, především úzkého, ale i normálního rozchodu. Z
železničního mostu přes Váh za obcí jsou po pravé straně
vidět opěry starého mostu někdejší jednokolejné tratě Košicko-bohumínské dráhy , jimž
předchází těleso od oblouku současné tratě k řece. Toto
jsou pozůstatky původního, něco přes 1 km dlouhého úseku,
který byl přeložen při zdvojkolejnění. Stavební práce do
Vrútek po Spišskou Novou Ves započaly již za druhé světové
války a do konce 40. let byly většinou dokončeny. Mezi
Sučany a Turany byl postaven nový dvojkolejný most. přes
Váh, zároveň se zde trať vyrovnala do jediného
mírnějšího oblouku.Dnes jsou Sučany pouhou zastávkou, odbočná manipulační kolej je jen na souběžné vlečce, jež vede z Vrútek nákladní stanice do místního průmyslového areálu. Ovšem za časů staré jednokolejky byly stanicí. Jsou spojeny také s historií několika úzkokolejek. Snad nejvíce zapomenutá je animální lesní drážka o rozchodu 600 mm, která vycházela přímo z nádraží. Byla 5,2 km dlouhá a vedla na sever přes Váh do údolí pod masív Kriváně. Stopy po ní mizí již na počátku dvacátých let. Další dvě drážky začínaly u vlečky východně od nádraží. Vlečka délky 0,2 km, postavená v roce 1905, odbočovala původně z traťové koleje v km 223,1 (původní tratě z Košic). Využívala ji zpočátku pouze místní cihelna, jež byla s vlečkou spojena úzkokolejkou o rozchodu 600 mm a délce 0,9 km. Jednalo se patrně o jižněji položený závod, neboť v Sučanech byly dříve cihelny dvě: jedna pod svahem u silnice na Turčianskou Štiavničku, druhá poblíž trati, později s vlastní vlečkou. Tato vlečka, sice už nepoužívaná, existuje dodnes, zatímco drážka do jižní cihelny zčásti souběžná se silnicí na Turč. Štiavničku zmizela snad v 50. letech. Se zánikem cihelný byla zrušena asi 1 km dlouhá úzkokolejka, která sloužila k dopravě hlíny. Křížila silnici na Turč. Štiavničku a pod svahem pokračovala na východ do místa těžby. Cihelna u trati vozila surovinu ze stejného hliniště lanovkou přes silnici na Podhradie.
V roce 1911 byla vlečka souběžná s tratí prodloužena o 155 metrů pro lesní hospodářství grófa Révaye. Na přilehlé rampě měla svůj počátek nejznámější místní úzkokolejka - lesní železnice s parním provozem vedená údolím Kantorského potoka přes Turč. Štiavničku a Sklabiňský Podzámok pod Klak s délkou 13 km a odbočkou do Kantorské doliny (4 km), postavená během první světové války s rozchodem 760 mm. Krátké odbočky vedly do pily mezi Sučany a Turč. Štiavničkou a do hospodářského dvora grófa Révaye na jeho zámku ve Štiavničce. Trať v Kantorské dolině patřila bývalým urbarialistům v Martině a byla již za druhé světové války mimo provoz. Rovněž koncový úsek kmenové drážky byl opuštěn, takže poválečná trať státních lesů Sučany - Struháreň vykazovala délku 11,4 km. K jejímu zrušení došlo v polovině šedesátých let.
Památek na tuto lesní železnici nezůstalo mnoho, nejvíce v okolí Sučan. Průmyslový areál podél trati se po zrušení úzkokolejky rozrostl, vlečka byla prodloužena až k oblouku trati. Těleso drážky posloužilo pro oplocení areálu, v dalším průběhu je sledovatelný souběh tohoto a normálněrozchodného tělesa staré jednokolejky. Po překročení Kantorského potoka se jejich trasy rozcházejí, v místě jsou dochovány opěry obou mostů po stranách cestního mostu. Taktéž zůstaly opěry mostu přes staré koryto Podhradského potoka za silnicí na Podhradie. Potom je ještě trochu patrné těleso na pravém břehu Kantorského potoka (silnice na levém) a to je na delší dobu vše. Za.Turč. Štiavničkou využila tělesa úzkokolejky silnice, včetně levobřežního úseku pod zříceninou hradu Sklabiňa. V Sklabinském Podzámku pokračovala drážka po levém břehu asi o 200 metrů déle než asfaltka, volný pruh pod svahem a umístění někdejšího mostu jsou zřejmé. Na konci obce trasa počtvrté přechází Kantorský potok a vstupuje na zarostlý levý břeh. Ovšem není zde nic k vidění, stěží kousek náspu u dalšího bývalého mostu za úrovní hájovny Maršalová, kde se trať vracela na pravý břeh. Asfaltová cesta mezitím prochází kolem hájovny výš ve svahu, potom klesá zpět a za rozšířeným prostranstvím s bývalým nákladištěm opět využívá tělesa drážky. O několik set metrů dál, ještě před překonáním přítoku zpod Klaku, na kilometru 9,6 se nacházela odbočka. Po pravé straně cesty se tu dochoval kus náspu urbárské tratě porostlý statnými smrky, přesto stále s jamkami po pražcích. Za mostem přes přítok těleso pod cestou krátce pokračuje, zároveň se na opačné straně cesty objevuje zarostlý násep tratě na Struháreň. V Kantorské dolině, dnes opět majetku martinského urbáru, prakticky žádné pozůstatky dávno zrušené tratě nenalezneme, byť její těleso využila současná lesní cesta jen zčásti. Pouze ve středním úseku je na protějším (pravém) břehu potoka patrná kamenná rovnanina. Stejně tak jsou zahlazeny stopy po druhé větvi; na Struhárni v místě výhybny a nákladiště se nachází dřevařská manipulační plocha. Půjde-li někdo dál údolím po žluté turistické značce (vede na Klak, vrch s výborným rozhledem), po jednom a tři čtvrtě kilometru narazí na starou rampu na levé straně cesty ve značném sklonu, kde zřejmě lesní železnice kdysi končila.
