Hlavní údaje: 140 |
Původní řadové označení ČSD | E 499.0 |
Současné řadové označení | 140 |
Označení výrobce | 12 E 1-6 |
Výrobce | ŠKODA Plzeň |
Počátek dodávek | 1953 |
Počet vyrobených vozidel | 100 |
Počet vozidel ve stavu ČD | 16 |
Uspořádání pojezdu | Bo'Bo' |
Průměr hnacích dvojkolí | 1250 mm |
Délka přes nárazníky | 15 740 mm |
Rozchod | 1435 mm |
Trvalý výkon | 2032 kW |
Nejvyšší rychlost | 120 km/h |
Služební hmotnost | 82 t |
Trakční systém – stejnosměrný | 3 kV |
Vznik a popis
Návazně na rozhodnutí o
elektrizaci tratí ČSD stejnosměrnou proudovou soustavou o
napětí 3000 V bylo nutno zajistit i lokomotivy pro
elektrizované tratě. Pro první elektrizovanou trať Žilina -
Spišská Nová Ves vystavilo objednávku na vývoj univerzální
elektrické lokomotivy. Povereníctvo dopravy již v závěru
roku 1946. Objednávka po posouzení nabídek předních
evropských firem byla zaslána tuzemskému podniku ŠKODA Plzeň
- perspektivnímu výrobci elektrických lokomotiv. Rozhodnutí o
koncepci lokomotiv vzniklo ve spolupráci výrobce, kde vzniklé
oddělení konstrukce elektrických lokomotiv v závodě ETD vedl
ing. Hanyk, a odboru elektrizace ministerstva dopravy vedeném
ing. Bílkem. Bylo dohodnuto; že lokomotiva na licenční bázi
bude využívat nejnovějších poznatků konstrukce a
technologie. Vzhledem k tomu, že nejpokrokovější konstrukce
byla v té době švýcarská, bylo při konstrukci elektrické i
mechanické části lokomotivy využito spolupráce se
švýcarskou firmou SLM Winterthur a BBC.
Lokomotiva řady E 499.0 (140), jejíž prototyp byl dokončen v
roce 1953, je čtyřnápravová se dvěma podvozky a skříní,
která má dvě čelní stanoviště strojvedoucího a strojovnu
s charakteristickými kulatými okny. Podvozky mají moderní
konstrukci, pružný přenos krouticího momentu z trakčních
motorů lamelovou spojkou a jednostranným ozubeným soukolím na
dvojkolí. Lokomotiva má dvojité vypružení, které spolu s
mezipodvozkovou vazbou a vyrovnáváním nápravových sil při
rozjezdu zajišťuje dobré adhezní a jízdní vlastnosti
lokomotivy až do rychlosti 120 km/h.
Elektrická část má odporovou regulaci v sériovém a
sérioparalelním zapojení stejnosměrných trakčních motorů
AL 4846 ZT s trvalým výkonem 508 kW. Trakční motory i
rozjezdové odporníky (umístěné na střeše) jsou chlazeny
proudem vzduchu ze dvou ventilátorů. Sběrače jsou
dvouramenné ovládané vzduchem.
Po dokončení prvního prototypu počátkem roku 1953 nebyla na
ČSD ještě k dispozici elektrizovaná trať napětím 3000 V
stejnosměrného systému. Po ověření lokomotivy na zkušebně
výrobce proběhla větší část prototypových zkoušek v
Polsku. Byly velmi úspěšné a po najetí více než 100 000 km
rozhodlo ministerstvo dopravy o sériové výrobě. Ještě
koncem téhož roku bylo vyrobeno dalších pět lokomotiv.
Dodávky pokračovaly paralelně s výrobou parních lokomotiv do
roku 1958; kdy byly nahrazeny odvozeným typem E 499.1 (141).
Barevné řešení lokomotiv vychází ze základní koncepce
kombinace dvou barev rozdělených středním pásem, který na
čelech tvoří obrazec v barvě stříbrné (hliníkové).
Stejnou barvu mají i odporníky na střeše a madla. Spodní
část skříně byla u prototypu a u několika prvních
sériových lokomotiv modrá (modř návěstní), u dalších
vozidel zelená (zeleň tmavá). Stejnou barvu měly i ozdobné
pásy v horní okenní části skříně, jejíž základní
barvou byly světlé odstíny modré, resp. zelené. Pojezd
lokomotivy s podvozky a nárazníky byly černé, střecha šedá
(šeď střední a sběrače červené (rumělka tmavá). Okapní
žlábky byly hnědé, lemování ozdobného pásu červené
(rumělka tmavá).
Zdroj:173
Strana
vytvorená / Site created : 4. IX. 2000 Posledná aktualizácia / Last update : 4. IX. 2000 |
|
( http://www.rail.sk/arp/slovakia/rolstock/140-2.htm ) |