Rušne radu
181
Původní řadové označení ČSD | E 669.1 |
Současné řadové označení | 181 |
Označení výrobce | 31 E 1, 2 |
Výrobce | Škoda Plzeň |
Počátek dodávek | 1961 |
Počet vyrobených vozidel | 150 |
Počet vozidel ve stavu ČD | 131 |
Uspořádání pojezdu | Co'Co' |
Průměr hnacích dvojkolí | 1250 mm |
Délka přes nárazníky | 18 800 mm |
Rozchod | 1435 mm |
Trvalý výkon | 2610 kW*) 2790 kW**) |
Nejvyšší rychlost | 90 km/h |
Služební hmotnost | 120 t |
Trakční systém – stejnosměrný | 3 kW |
Vznik a popis
V druhé polovině padesátých
let, kdy výkony v nákladní dopravě začaly prudce stoupat,
bylo zřejmé, že univerzální stejnosměrné elektrické
lokomotivy řad E 499.0 a E 499.1 (140
a 141) nebudou pro běžnou nákladní dopravu
vhodné. Rovněž pro těžkou rychlíkovou dopravu na sklonově
náročných úsecích výkon nedostačoval. Ministerstvo dopravy
zadalo proto vývoj lokomotiv šestinápravových o výkonu 3000
kW, nápravové hmotnosti do 18 tun a maximální rychlosti 120
km/h. Prototypové lokomotivy řady E 698.0, přeznačené na E
699.0 pro nedodržení nápravové hmotností, byly dodány v
listopadu 1958 a lednu 1959. Na základě rozsáhlých zkoušek
bylo rozhodnuto, že sériové lokomotivy budou určeny
výhradně pro nákladní dopravu se sníženým výkonem a
nejvyšší rychlostí 90 km/h, což bylo ověřeno na.prvním
prototypu přeznačeném na E 669.002. První sérii lokomotiv
řady E 669.1 (181) v počtu 80 kusů vyrobil podnik ŠKODA
Plzeň v roce 1961 a druhou sedmdesátikusovou v roce 1962.
Skříň lokomotiv svým tvarem vychází z koncepce skříně
čtyřnápravových lokomotiv, má dvě stanoviště
strojvedoucího a vnitřní uzavřenou strojovnu.
Třínápravové podvozky jsou nové koncepce, při využití
některých prvků (vedení dvojkolí) dvounápravových
podvozků. Vypružení podvozků je dvoustupňové listovými
pružinami v obou stupních. Při pozdější rekonstrukci byly v
sekundárním vypružení listové pružnice nahrazeny vinutými
ocelovými pružinami. Oproti prototypům byly použity tlapově
uložené trakční motory typu 1 AD 4346 gT, které pohánějí
hnací dvojkolí oboustranně ozubenými koly se šikmým
ozubením. V prvním období provozu byly trakční motory
značně poruchové, a proto byly v roce 1962 do několika
lokomotiv zabudovány trakční motory z odklizových lokomotiv o
výkonu 370 kW, snížena nejvyšší rychlost a lokomotivy
přeznačeny na E 659.0. Po dosazení nových motorů v roce 1965
bylo vráceno původní označení. Pro usnadnění průjezdu
oblouky jsou okolky středních dvojkolí podvozku. zeslabeny o
10 mm a mezi podvozky je spojka, která je uzpůsobena tak, aby
zajišťovala stabilitu podvozku a skříně ve svislém směru,
kdy jsou všechny nápravy provahadlovány kromě 1. nápravy.
Elektrická část lokomotiv vychází z koncepce
čtyřnápravových lokomotiv. Regulace výkonu je odporová,
způsob řízení je nepřímý. Stykače spínající odbočky
litinových rozjezdových odporníků jsou ovládány
pneumatickým motorem hlavního kontroléru. Zapojení
motorových skupin je třístupňové sériové, sérioparalelní
a sériosérioparalelní s tím, že na přechodech je použito
zeslabování buzení trakčních motorů, které však není
prakticky využitelné vzhledem ke konstrukci motorů. Lokomotivy
první série měly možnost přepnutí na provoz na napětí
1500 V a nižší výkon motorů.
Rovněž barevné řešení odpovídalo schématu používanému
u čtyřnápravových lokomotiv. Základní barvou skříně byla
zeleň tmavá použitá na spodní podokenní části skříně,
rámu a pluhu lokomotiv. Horní část skříně měla zeleň
hráškovou. Obě barvy byly odděleny stříbrným pásem
(hliníková) s červeným lemováním (rumělka). Hliníkový
profilovaný pás odděloval rám lokomotivy od čel a bočnice.
Ze stejného materiálu byly i rámy čelních oken, kryty
ventilace stanovišť, rámy reflektorů a houkaček. Pojezdová
část a zařízení na spodku lokomotivy a střecha byly šedé
(tmavé), tažné a narážecí ústrojí černé. Hliníková
barva byla i na madlech a odporníkových skříních. Sběrače
byly červené (rumělka tmavá).
Zdroj:173
Strana
vytvorená / Site created : 2. X. 2000 Posledná aktualizácia / Last update : 2. X. 2000 |
|
( http://www.rail.sk/arp/slovakia/rolstock/181.htm ) |