PROČ ALWEG V TATRÁCH NEJEZDÍ ?
Jan Tůma
Roku 1959 uložila vláda ČSSR ministerstvu dopravy
vypracovat studii perspektivního řešení dopravy ve Vysokých
Tatrách. Tam už rostoucímu ruchu přestala dávno stačit
zastaralá elektrická “vicinálka" a úzké silnice
stoupající vlásenkami ze Štrby na Štrbské Pleso, z Popradu-Tater
do Starého Smokovce a nakonec celá Cesta slobody nestačily zvládnout
letní i zimní návaly návštěvníků. Nejprve se dokončila
úplná rekonstrukce Cesty slobody a přípojných silnic.
Rekonstrukce a modernizace Tatranských elektrických železnic (
TEŽ ) se však zdržela a blížící
se termín mistrovství světa v lyžování (1970) vyžadoval
naléhavé řešeni dopravy. Ve variantách plánů se
pochopitelně objevil i tehdy “módní" Alweg.
Visutá dráha tatranského Alwegu měla mít čtyři stanice (Poprad-Tatry,
Starý Smokovec, Štrbské Pleso, Tatranská Lomnica), mezi kterými
měla vozidla na betonových nosnících dosahovat rychlosti až
50 km/h. Úsek Poprad - Smokovec
byl dlouhý 11,3 km, úsek Štrbské Pleso - Tatranská Lomnica měřil
19,5 km.
( Nekonvenční dráhy, Nadas, Praha 1987 )