Hlavní údaje: 363
Původní řadové označení ČSD | ES 499.1 |
Současné řadové označení | 363 |
Označení výrobce | 69 E |
Výrobce | Škoda Plzeň |
Počátek dodávek | 1981 |
Počet vyrobených vozidel | 181 |
Počet vozidel ve stavu ČD | 129 |
Uspořádání pojezdu | Bo'Bo' |
Průměr hnacích dvojkolí | 1250 mm |
Délka přes nárazníky | 16 740 mm *) 16 800 mm |
Rozchod | 1435 mm |
Trvalý výkon | 3060 kW |
Nejvyšší rychlost | 120 km/h |
Služební hmotnost | 87 t |
Trakční systém - střídavý - stejnosměrný |
25 kV, 50 Hz 3 kV |
Vznik a popis
První typ univerzálních elektrických tratových lokomotiv
druhé generace vyvíjený v podniku ŠKODA Plzeň na základě
zadání federálního ministerstva dopravy řady ES 499.1 (363)
byl současně typem nejsložitějším. Zadání bylo velmi
náročné - čtyřnápravové uspořádání, výkon 3000 kW,
použití pulsní regulace, nejvyšší rychlost 120 km/h,
maximální unifikace s dosud dodanými i budoucími odvozenými
typy lokomotiv. Nejsložitějším požadavkem se ukázala
pulsní bezkontaktní regulace, která vede především při
častých změnách jízdních režimů k úsporám energie a je
výhodná i z hlediska údržby. Pulsní regulaci vyvinul a
vyrobil podnik ČKD Elektrotechnika Praha a dosažení její
dobré spolehlivosti, funkce a spolupráce s ostatními
trakčními obvody byl obtížný a dlouhodobý úkol.
Obtížnost vyplývala i z toho, že prototypy těchto lokomotiv
byly prvními dvouproudovými lokomotivami na světě s regulací
tyristorovými pulsními měniči. Trakční motory typu AL 4562
FiR jsou šestipólové stroje s cizím buzením a kompenzačním
vinutím, upevněné na rámu podvozku. Kotvy motorů každého
podvozku jsou, zapojeny v sérii a napájeny z dvoufázového
pulsního měniče. Při jízdě na stejnosměrném systému je
napájení přímé, přes sběrače s regulovaným přítlakem,
hlavní vypínač a ochrany. Při jízdě na střídavém
systému se elektrická výzbroj napájí přes trakční
transformátor a dvoumůstkový usměrňovač. Motory pomocných
pohonů se napájí a regulují pulsními měniči UNIPULS.
Lokomotiva má účinnou dynamickou brzdu, efektivní i při
nízkých rychlostech a rychlostní regulaci.
Mechanická část lokomotivy v souladu se zadáním využívá
osvědčené dvounápravové podvozky použité sériově poprvé
u lokomotiv ES 499.0 (350). Vypružení
lokomotivy je dvoustupňové šroubovými pružinami s paralelně
řazenými hydraulickými tlumiči. Skříň lokomotivy je nové
konstrukce respektující požadavky UIC na pasivní bezpečnost
strojvedoucích. Bočnice mají pro zvýšení tuhosti a úsporu
hmotnosti husté podélné prolisy. V čelních kabinách jsou
unifikovaná stanoviště strojvedoucího opatřená
klimatizací.
Dva prototypy byly předány ke zkouškám v roce 1980. Po
zkouškách především na Železničním zkušebním okruhu a
následných úpravách byly koncem roku 1981 zakoupeny a
počátkem roku 1982 nasazeny do provozu v lokomotivním depu
Jihlava. Po uzavření prototypového provozu objednalo
federální ministerstvo dopravy desetikusovou ověřovací
sérii lokomotiv, kterou výrobce dodal v roce 1984. Sériová
výroba byla zahájena v roce 1985 dodávkou 30 kusů lokomotiv.
Z lokomotiv řady ES 499.1 (363) byly odvozeny lokomotivy řady 362 pro dovolenou rychlost 140 km/h. Barevné
uspořádání prototypových lokomotiv bylo vzájemně
odlišné. U prvního prototypu byla dominantní barvou oranž
návěstní, která byla na bočnicích, střeše, sběračích a
olemování čel. Kryty větrání v bočnicích byly hliníkové
a byly olemovány dvojitým obrazcem v barvě modré (modř
návěstní) a bílé. Základní barvou čel byla modř
návěstní, která byla ještě na pruhu oddělujícím skříň
a rám lokomotivy. Šedesáticentimetrový pruh na čelech
lokomotivy mezi reflektorem a pozičními světly byl bílý.
Orámování oken bylo hliníkové. Rám lokomotivy, zařízení
pod ním včetně podvozků a tažné a narážecí ústrojí
bylo černé. U druhého prototypu vycházelo barevné řešení
ze základní modré barvy (modř návěstní), kterou byly
opatřeny skříň lokomotivy včetně střechy a orámování
čel lokomotiv. Čela lokomotiv a podélný pás na bočnicích
byl krémový (krémová střední). Ozdobný trojúhelník pod
reflektorem na čelech lokomotiv a sběrače byly oranžové
(oranž návěstní). Podvozky, narážecí a tažné ústrojí,
čelní rám a čelní zábrany byly černé. Kryty větrání
byly hliníkové, madla šedá (šeď pastelová). Sériové
lokomotivy měly podélný pás prodloužený i na čela
lokomotivy v barvě žluté (žluť chromová střední). Pojezd
byl šedý (šeď tmavá) a od druhé série včetně střechy
hnědošedý. Skříň lokomotivy včetně čel a u ověřovací
a 1. série i střechy byla modrá (modř návěstní). Ostatní
barevné řešení se oproti druhému prototypu neměnilo.
Zdroj:173
URL o rušňoch ŽSR radu 363
Strana
vytvorená / Site created : 02-X-2000 Posledná aktualizácia / Last update : 26-I-2002 |
|
( http://www.rail.sk/arp/slovakia/rolstock/363-2.htm ) |