Hlavní údaje: 363

Původní řadové označení ČSD ES 499.1
Současné řadové označení 363
Označení výrobce 69 E
Výrobce Škoda Plzeň
Počátek dodávek 1981
Počet vyrobených vozidel 181
Počet vozidel ve stavu ČD 129
Uspořádání pojezdu Bo'Bo'
Průměr hnacích dvojkolí 1250 mm
Délka přes nárazníky 16 740 mm *)
16 800 mm
Rozchod 1435 mm
Trvalý výkon 3060 kW
Nejvyšší rychlost 120 km/h
Služební hmotnost 87 t
Trakční systém
- střídavý
- stejnosměrný

25 kV, 50 Hz
3 kV
*) prototypy

Vznik a popis

První typ univerzálních elektrických tratových lokomotiv druhé generace vyvíjený v podniku ŠKODA Plzeň na základě zadání federálního ministerstva dopravy řady ES 499.1 (363) byl současně typem nejsložitějším. Zadání bylo velmi náročné - čtyřnápravové uspořádání, výkon 3000 kW, použití pulsní regulace, nejvyšší rychlost 120 km/h, maximální unifikace s dosud dodanými i budoucími odvozenými typy lokomotiv. Nejsložitějším požadavkem se ukázala pulsní bezkontaktní regulace, která vede především při častých změnách jízdních režimů k úsporám energie a je výhodná i z hlediska údržby. Pulsní regulaci vyvinul a vyrobil podnik ČKD Elektrotechnika Praha a dosažení její dobré spolehlivosti, funkce a spolupráce s ostatními trakčními obvody byl obtížný a dlouhodobý úkol. Obtížnost vyplývala i z toho, že prototypy těchto lokomotiv byly prvními dvouproudovými lokomotivami na světě s regulací tyristorovými pulsními měniči. Trakční motory typu AL 4562 FiR jsou šestipólové stroje s cizím buzením a kompenzačním vinutím, upevněné na rámu podvozku. Kotvy motorů každého podvozku jsou, zapojeny v sérii a napájeny z dvoufázového pulsního měniče. Při jízdě na stejnosměrném systému je napájení přímé, přes sběrače s regulovaným přítlakem, hlavní vypínač a ochrany. Při jízdě na střídavém systému se elektrická výzbroj napájí přes trakční transformátor a dvoumůstkový usměrňovač. Motory pomocných pohonů se napájí a regulují pulsními měniči UNIPULS. Lokomotiva má účinnou dynamickou brzdu, efektivní i při nízkých rychlostech a rychlostní regulaci.
Mechanická část lokomotivy v souladu se zadáním využívá osvědčené dvounápravové podvozky použité sériově poprvé u lokomotiv ES 499.0 (350). Vypružení lokomotivy je dvoustupňové šroubovými pružinami s paralelně řazenými hydraulickými tlumiči. Skříň lokomotivy je nové konstrukce respektující požadavky UIC na pasivní bezpečnost strojvedoucích. Bočnice mají pro zvýšení tuhosti a úsporu hmotnosti husté podélné prolisy. V čelních kabinách jsou unifikovaná stanoviště strojvedoucího opatřená klimatizací.
Dva prototypy byly předány ke zkouškám v roce 1980. Po zkouškách především na Železničním zkušebním okruhu a následných úpravách byly koncem roku 1981 zakoupeny a počátkem roku 1982 nasazeny do provozu v lokomotivním depu Jihlava. Po uzavření prototypového provozu objednalo federální ministerstvo dopravy desetikusovou ověřovací sérii lokomotiv, kterou výrobce dodal v roce 1984. Sériová výroba byla zahájena v roce 1985 dodávkou 30 kusů lokomotiv.
Z lokomotiv řady ES 499.1 (363) byly odvozeny lokomotivy řady 362 pro dovolenou rychlost 140 km/h. Barevné uspořádání prototypových lokomotiv bylo vzájemně odlišné. U prvního prototypu byla dominantní barvou oranž návěstní, která byla na bočnicích, střeše, sběračích a olemování čel. Kryty větrání v bočnicích byly hliníkové a byly olemovány dvojitým obrazcem v barvě modré (modř návěstní) a bílé. Základní barvou čel byla modř návěstní, která byla ještě na pruhu oddělujícím skříň a rám lokomotivy. Šedesáticentimetrový pruh na čelech lokomotivy mezi reflektorem a pozičními světly byl bílý. Orámování oken bylo hliníkové. Rám lokomotivy, zařízení pod ním včetně podvozků a tažné a narážecí ústrojí bylo černé. U druhého prototypu vycházelo barevné řešení ze základní modré barvy (modř návěstní), kterou byly opatřeny skříň lokomotivy včetně střechy a orámování čel lokomotiv. Čela lokomotiv a podélný pás na bočnicích byl krémový (krémová střední). Ozdobný trojúhelník pod reflektorem na čelech lokomotiv a sběrače byly oranžové (oranž návěstní). Podvozky, narážecí a tažné ústrojí, čelní rám a čelní zábrany byly černé. Kryty větrání byly hliníkové, madla šedá (šeď pastelová). Sériové lokomotivy měly podélný pás prodloužený i na čela lokomotivy v barvě žluté (žluť chromová střední). Pojezd byl šedý (šeď tmavá) a od druhé série včetně střechy hnědošedý. Skříň lokomotivy včetně čel a u ověřovací a 1. série i střechy byla modrá (modř návěstní). Ostatní barevné řešení se oproti druhému prototypu neměnilo.

Zdroj:173

URL o rušňoch ŽSR radu 363

  • servra Lokomotivní depo
  • Klubu priateľov železníc na Dopravnej fakulte v Pardubiciach
  • Ľubora Bánika

  • Späť / Back Strana vytvorená / Site created : 02-X-2000
    Posledná aktualizácia / Last update : 26-I-2002
    ( http://www.rail.sk/arp/slovakia/rolstock/363-2.htm )