1. Úvod

Poznání okolního světa není možné uskutečnit pozorováním z jednoho místa, naopak je nutné pohybovat se okolním prostředím a poznávat a objevovat nové, abychom alespoň částečně pochopili zákonitosti tohoto světa a získali tak možnost ovlivnit a usměrnit naší aktivitu na Zemi. Pohyb člověka se zpočátku uskutečňoval vlastní silou jedince-chůzí. Později s pokračujícím poznáním a potřebou obsáhnout větší území si člověk ochočil zvířata, která využíval ke svému přemisťování. Postupně i tento způsob přepravy byl nedostačující a proto člověk vynalezl kolo a od něj odvozené dopravní prostředky. Velký zlom nastal po vynálezu parního stroje a později i spalovacího motoru, které znamenaly revoluci v dopravě a celé lidské společnosti. Lidé se začali přemisťovat stále častěji a ve větším počtu. Z tohoto důvodu se v posledních desetiletích začaly projevovat ve vyspělých zemích problémy dopravy. Velké procento obyvatel v těchto zemích vlastní osobní automobil, který využívají ve velké míře pro pravidelné cesty do zaměstnání. Velký počet lidí používajících automobil se tak setkává na přeplněných a ucpaných dálnicích, které již není možno rozšiřovat, stojící či popojíždějící automobily zde produkují velká množství škodlivin. Kritická situace nastává ve velkých městech. Naproti tomu železniční doprava, která zaznamenala svůj velký rozvoj v minulém a na začátku tohoto století se dostává na “vedlejší kolej”. Zatímco je investováno stále větší množství prostředků do rozvoje silniční infrastruktury, tak investice do železniční dopravy stagnují, či se dokonce snižují.

Příčinám tohoto stavu a možnostem jeho řešení jsem věnoval svou bakalářskou práci, neboť se domnívám, že vyřešení tohoto problému je v zájmu člověka ve vztahu k příštím generacím, které si zaslouží, abychom jim předali Zemi v obyvatelném stavu.

V první části se věnuji problematice individuální a hromadné dopravy z hlediska propustné výkonnosti, energetické náročnosti a ve vztahu ke vlivu na životní prostředí. Druhá část je věnována vysokorychlostním tratím a faktorům, které ovlivňují jejich výstavbu. Následně jsou popsány systémy vysokorychlostních tratí v Japonsku, jako v průkopnické zemi této dopravy, v jednotlivých evropských zemích a vytváření celoevropské sítě vysokorychlostních železnic propojováním stávajících národních systémů. Poslední kapitola pojednává o železniční dopravě v České republice, hodnotí současný stav a popisuje průběh modernizace vybraných tratí. Závěr patří perspektivám výstavby vysokorychlostních železnic na našem území.